« Příroda, krajina, zeleň, zvířata
| V našich klimatických podmínkách lze pěstovat asi 90 druhů popínavých dřevin. Pro běžné pěstování a ozelenění je vhodná asi třetina z nich. I v této skupině však najdeme zástupce všech typů popínavých dřevin. Pro výběr správného typu však musíme dodržet několik pravidel. |
• respektovat stanovištní nároky jednotlivých dřevin (světlo, teplota, vlhkost, půda)
• zvolit vhodnou dřevinu podle toho, jaké místo chceme ozelenit
• zhotovit opěrnou konstrukci rostlinám, které ji vyžadují
• opěrnou konstrukci uzpůsobit tvaru plochy, kterou chceme pokrýt
• zaručit dlouhou životnost a pevnost opěrné konstrukce (nátěr, impregnace)
• využít stávajících a přirozených opor (ploty, sloupy, svody hromosvodů, stromy)
• na pokrytí velkých ploch využít rostliny, které nevyžadují opěrnou konstrukci
• zamezit mechanickému poškození rostlin u země, např. plůtkem
Pravidla pro výběr popínavých dřevin
Pro výběr vhodného typu popínavé rostliny je nutno dodržet několik pravidel, jinak nemusí být ozelenění úspěšné a nesplní tak svůj účel.
Respektování stanovištních podmínek – každá rostlina má své specifické nároky na stanoviště, proto je nutné si při výběru rostliny všímat několika faktorů a podle nich zvolit správný typ pro výsadbu:
1) světelné poměry
lze posoudit podle toho, zda-li je místo pro plánovanou výsadbu v polostínu nebo ve stínu nebo na plném slunci, na základě světelných poměrů pak volíme rostliny stínomilné (břečťan obecný – Hedera helix, brslen Fortuneův – Euonymus fortunei, druhy zimolezu – Lonicera sp…), milující polostín (plaménky – Clematis sp., přísavníky – Parthenocissus sp…) nebo rostliny světlomilné (réva vinná – Vitis vinifera, vistárie čínská – Wistaria chinensis, jasmín nahokvětý – Jasminum nudiflorum).
2) teplota stanoviště
souvisí s odolností rostlin vůči mrazu, tj. jak nízké teploty jsou rostliny schopné vydržet; odolné druhy (přísavník neboli loubinec trojcípý – Parthenocissus tricuspidata, břečťan obecný – Hedera helix), choulostivé druhy (jasmín nahokvětý – Jasminum nudiflorum).
3) vlhkost půdy
souvisí s klimatickou oblastí a druhem půdy; platí, že se stoupající nadmořskou výškou většinou srážek přibývá a že těžší hlinité půdy váží více vlhkosti než písčité půdy. Větší vlhkost je na návětrné straně budov, na závětrné naopak vzniká srážkový stín. Vlhkost půdy lze uměle ovlivnit vytvořením drenáže (při nadměrné vlhkosti), popř. zálivkou (při nedostatku vláhy). Nenáročné na závlahu jsou, např. přísavník neboli loubinec trojcípý(Parthenocissus tricuspidata), réva vinná (Vitis vinifera), běžné nároky mají, např. přísavník neboli loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia), plaménky (Clematis sp)…, vysoké nároky mají, např. aktinidie čínská (Actinidia chinensis), vistárie čínská (Wistaria chinensis).
4) složení půdy
většina popínavých dřevin nemá velké nároky na půdu. Obecně platí, že nemají rády kyselou půdu, tzn. nesmí se sadit do rašeliny. Při vysazování v blízkosti základů domů, kde bývá nejrůznější navážka, lze půdu vylepšit kvalitní zeminou s kompostem. V tomto případě jámu pro výsadbu vyhloubíme nejméně o 40 cm větší – ve všech třech směrech. Půdu bohatou na živiny vyžadují, např. druhy zimolezu (Lonicera sp.)
Světové strany
Výběr rostlin podle podmínek stanoviště souvisí také se situováním fasády podle světových stran. Na severní stěnu je vhodné vysazovat stálezelené a stínomilné druhy, které působí jako izolace (břečťan obecný – Hedera helix, brslen Fortuneův – Euonymus fortunei), na jižní naopak opadavé a světlomilné druhy, které akumulují teplo zimního slunce na opadané stěně (réva vinná – Vitis vinifera, vistárie čínská – Wistaria chinensis). Východní a západní stěnu lze osázet druhy milující polostín.
Jakou plochu chceme ozelenit
1) velkou plochu bez oken
zde se nabízejí samopnoucí dřeviny ze skupiny úponkaté s adhezními terčíky a v případě, že je podklad dostatečně hrubý, také kořenující druhy; budování opěrné konstrukce není nutné
2) malá plocha s okny
zde je vhodné využít popínavé rostliny vyžadující opěrnou konstrukci. Pevná konstrukce vymezí rostlině určitou plochu pro růst a není nutný pravidelný řez, pokud konstrukce odpovídá typu rostliny:
u vzpěrných druhů na tvaru konstrukce nezáleží, výhonky je ale nutné ke konstrukci vyvazovat, popř. proplétat ovíjivé druhy vyžadují konstrukci se svislými prvky a v dostatečné vzdálenosti od stěny (min. 30 cm), aby se vrchol mohl volně ovíjet. Vhodným materiálem je dřevo, napnuté lano. Nevhodné jsou příliš hladké prvky (např. z plastu, zvláště PVC – tento materiál je nevhodný i z hlediska škodlivosti k životnímu prostředí), po kterých rostliny kloužou (na laně uděláme uzly) a příliš silné – zejména mladé rostliny mají problém je obtočit. Jako opora poslouží i stožár, sloup, starý strom, ale ne okapová roura! – porostlou rouru nelze natírat a udržovat a pod tlakem tloustnoucí dřeviny se může zdeformovat úponkaté druhy potřebují konstrukci ze slabých profilů (20 – 30 mm), aby je úponky mohly obtočit, vhodné jsou mříže nebo sítě, nejlépe kovové nebo dřevěné – odstup od zdi stačí 30 – 50 mm.
Při budování jakýchkoli opěrných konstrukcí je nutné mít na zřeteli její dostatečnou pevnost (musí unést tíhu vzrostlé dřeviny) a trvanlivost (musí odolávat řadu let povětrnostním vlivům).
Trvanlivost ji zajistí kvalitní antikorozní (kov), popř. impregnační (dřevo) nátěr, pokud možno ekologicky přijatelnými prostředky (např. vodou ředitelné barvy a laky, přírodní vosky).
Nákup rostlin
Pnoucí dřeviny je možné zakoupit v okrasných školkách a zahradnictvích. Zde se také můžeme poradit s odborníkem, v případě že nemáme dostatek zkušeností a znalostí, abychom sami dokázali posoudit, který druh popínavé rostliny pro danou lokalitu vybrat.
Kužvart P.: Kterak proti zlořádům úřadem bojovati, vydalo Greenpeace, srpen 1994 Zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny
Vyhláška č. 395/1992, kterou se provádí zákon č. 114/1992 Sb. Zákon č. 238/2000 (stráže)
Zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny - část třetí
Zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny § 70
Zákon č. 83/1990 Sb. O právu slučovacím
Zákon č. 123/1998 Sb. O právu na informace o životním prostředí
Metodický pokyn pro ekologické zemědělství, který vydalo Ministerstvo zemědělství České republiky pod čj. 655/93-340 dne 22. června 1993 (novelizované znění ze dne 21. října 1998) - dále jen Pokyn.
| Autor, kontakt | Ing. Rostislav Trávníček |
| Revize 2010 - garant | Mgr. Tereza Náhlíková, EkoCentrum Brno, tereza@ecb.cz |
| Datum zveřejnění | 15.5.2010 |